Bad Nauheim
| Bad Nauheim | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°22′ s. š., 8°45′ v. d. |
| Nadmořská výška | 148 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Hesensko |
| Vládní obvod | Darmstadt |
| Zemský okres | Wetterau |
  Bad Nauheim | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 32,5 km² |
| Počet obyvatel | 33 809 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 039 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Klaus Kreß (od 2017) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 06032 |
| PSČ | 61231 |
| Označení vozidel | FB |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bad Nauheim je lázeňské město v německé spolkové zemi Hesensko, v okrese Wetterau ve vládním obvodu Darmstadt. Jde o evropsky proslulé letovisko, známé především léčivým prameny, které se využívají k inhalaci a léčbě nervových a srdečních chorob. V 2015 zde žilo 31 151 obyvatel.[2]
Poloha města
[editovat | editovat zdroj]Sousední obce jsou: Friedberg, Ober-Mörlen, Rockenberg a Wölfersheim. Bad Nauheim je vzdálený asi 35 km severně od Frankfurtu nad Mohanem.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší stopy osídlení pocházejí z doby kamenné, souvislým osídlením jsou doloženi Keltové, kteří zde jako první obyvatelé užívali sůl. První písemná zpráva o Nauheimu pochází z roku 900 a označuje novou obec Niwiheim, zaznamenanou v rejstříku daní kláštera Seligenstadt. Ve 14. století byly znovu objeveny solné prameny, vlastnili je Falkensteinové, kteří je od roku 1304 připojili k panství Hanau, pozdějšímu hrabství Hanau-Münzenberg. Roku 1478 přešla všechna práva kláštera Seligenstadt v Bad Nauheimu jako splátka dluhu na hraběte Filipa I. von Hanau-Münzenbergu. Od roku 1597 byl Neuheim přičleněn k nově vybudovanému Dorheimu. V roce 1736 byly v zahradách postaveny první rohože k inhalaci solné vody, zdejší solnice patřila k nejmodernějším a největším zařízením na výrobu soli v Evropě. První solné lázně byly otevřeny v roce 183, v roce 1854 bylo zřízeno kasino na financování stavby lázeňského domu a lázeňského parku, který byl poté vytyčen v roce 1857. Od té doby se Nauheim do svého názvu vložil označení "Bad" (lázně). Na počátku 20. století se uskutečnil urbanistický koncept lázní, přibyla secesní lázeňská zařízení pro horké prameny a pitné lázně). Výroba soli byla zastavena v roce 1959 z cenových důvodů. Zbývající věže rozprašující solnou vodu se dosud využívají pro inhalaci, solná voda slouží také ke koupelím.
Památky
[editovat | editovat zdroj]Centrum lázní tvoří Sprudelhof, je to komplex tří lázeňských domů čp. 2, 3, 4 s vřídlem, dvorem a kašnou, postavený ve stylu pozdní secese a art deco, obklopený parkem.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Sprudelhof č. 4, secesní lázeňský dům -
Sprudelhof čp. 2, 3, 4 – sanatorium s lázeňskými domy, dvorem, vřídlem a kašnou -
Kašny
.jpeg)
Politika
[editovat | editovat zdroj]Starostové města
[editovat | editovat zdroj]- 1856–1868: Alexander Riess
- 1902–1927: Gustav Kayser (první starosta města)
- 1927–1935: Karl Ahl
- 1935–1937: Heinrich Götz (NSDAP)
- 1937–1945: Wilhelm Hahn (NSDAP)
- 1945–1948: Adolf Bräutigam (SPD)
- 1948–1954: Krafft-Helmut Voss (bezpartijní)[3]
- 1954–1960: Fritz Geißler (FDP)
- 1960–1981: Herbert Schäfer (SPD)
- 1981–1993: Bernd Rohde (CDU)
- 1993–1999: Peter Keller (SPD)
- 2000–2005: Bernd Rohde (CDU)
- 2005–2011: Bernd Witzel (UWG)
- od 1. září 2011: Armin Häuser (CDU)
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]Bad Nauheim podepsal smlouvy o spolupráci s těmito městy:
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].
- ↑ www.statistik-hessen.de. www.statistik-hessen.de [online]. [cit. 12-01-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-05-2012.
- ↑ Krafft-Helmut Voss, v: Johannes Hürter (Red.):Biographisches Handbuch des deutschen Auswärtigen Dienstes 1871–1945. 5. T–Z, dodatky. Vydavytel Auswärtiges Amt, Historischer Dienst. Band 5: Bernd Isphording, Gerhard Keiper, Martin Kröger: Schöningh, Paderborn u. a. 2014, ISBN 978-3-506-71844-0, S. 146
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bad Nauheim na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
